Kapitola I.

16. dubna 2011 v 20:34 | Noemi |  Kouzla, magie a zrada
Kapitola I.
Hodiny času běží a příběh pohračuje v 21. století přesněji v roce 2011. Derek se se svojí partou proháněl lesem a hledaly vhodnou skrýš kde se schovat, narazili na starou chatrč. Derek otevřel dveře a vešly dovnitř. Kazy začal nedočkavě vytahovat trávu, ale Mike si všimnul rakve a řekl "Hele úúpíír". Kazy se začal smát "snehulka". Zatím co se ostatní kluci gebily Zen otevřel rakev, čímš upoutal všechnu pozornost, jelikož vrzala jako ty dveře, ale porornost stratil ve chvíly kdy se v rakvy začala probouzet jaká si dívka. Kluci jen udiveně zírali "ÚÚpíír" vykřikl Mike. "Né vole snehulka" řekl Kazy a dal Mikovy facku. Kazyho ukecaná huba pořát mlela "Dáš si Ros" dívka a podívala na medajlonek a otevřela pusu, než však stačila cokoliv říct přišel k ní Derek a pomohl jí vztát, pak rakev zavřel a spolu si na ni sedli. Pak jí Derek žačal řekl " No.. jáááá jsem Derek a je mi 16...." Ros ho zarazila a řekla "Já nejsem debil tak na mě nemluv jako z debilem" díky moci co měla se rychle zorientovla a i když neměla ponětí o své minulosti a o tom kdo je věděla vše o 21. století nejspíš to její matka udělala záměrně, aby měla normální život a tak začala mluvit "No takže já sem Ros a je mi 15..." nachvíly se zarazila a snažila vymyslet nějakou výmluvu proč je v rakvy ve starý chatrči, a protože to sama nevěděla tak si vymyslela že ".... Před pár měsíci mi zemřeli rodiče a já utekla, abych nemusela do děcáku" po tom co to řekla, chtěla hrozně vědet pravdu, ale teť tu byla důležitější věc na práci v chatrči zůstat nemohla, pač by neměla co jíst a v a překvapivě se jí v rakvy spát nechtělo, i když tam prospala 3 století, byl to jiný spánek než ten normální, bylo to jako zakletí. "Tí vole a jak si měla na marušku" divil se Kazy. "Ty vole Kazy, běž si zahulit" snažil se ho umlčet Derek, kterej už na to neměl náladu poslouchat dokola Tráva, travička, maruška atd. Ros se zasmála a posadila se na rakev, kluci si jí nijak nevšímaly, jelikož se snažili umlčet Kazyho. Ros si začala prohlížet medajlonek bylo na něm napsáno Tak co se nikdy nevzdává a velkými písmeny Ras, ale A bylo bylo rozmazaný a tak to vypadalo jako Ros. Z druhé strany bylo napsáno otevři a najdi cestu, dávej však pozor ať se neztratíš. A tak se Ros pokoušela otevřít medajlonek a povedlo se uvnitř byli jaké si povivné hodinky, ukazovaly normální čas. A tak si tam jen tak seděla a přemejšlela o své minulosti najednou se oběvila v osmnáctém století a vyděla jak jí matka ukládá do rakve když jí však chtěla obejmout byla jako stín pak najednou uslišela Mikovo hlas a vrátila se zpět do dvacátéhoprvního století to co se stalo sice nepochopila, ale došlo jí že to neni normální. Ros se vzpamatovala pověsila si medajlonek zpátky na krk a navrhla "mám celkem hlad co se jít někam najíst". "ale co ta tráva" narážel Kazy na to že si chce zahulit. Zen do něj strčil a řekl "No já taky celkem hlad tak můžem jít do Kebabu". "Super" řekla Ros a znovu se usmála a i když měl Kazy keci tak šli stejně všichni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | E-mail | Web | 16. dubna 2011 v 20:52 | Reagovat

páni to je zajímavé...moooc se mi to líbí a už se těším na další kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama